Bioprodukt a biopotravinu je možné vnímat jako odlišné pojmy. Zatímco
bioprodukt je surovina (nebo přímá poživatina), která může být rostlinného
nebo živočišného původu, vzešlá z ekologického zemědělství, biopotravina
je většinou zpracovaným bioproduktem. Při jejich produkci nesmí být užito
chemických hnojiv, ošetřovacích prostředků a jiných látek, které narušují
životní prostředí nebo se v něm přirozeně nevyskytují.
Producent bioproduktů musí mít uzavřenou řádnou smlouvu o kontrole
biokvality s úředně uznávanou kontrolní organizací, která u celého procesu
výroby bioproduktu (provozovny, sklady, balírny, přeprava) kontroluje
dodržování zákonem stanovených směrnic pro ekologické zemědělství.
Základním právním předpisem, který v Česku upravuje zásady ekologického
zemědělství, je Zákon 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství vydaný
Ministerstvem zemědělství a Nařízení Evropské Rady č. 834/2007. Kromě
toho mohou mít jednotlivé svazy ekozemědělců vlastní směrnice upravující
produkci, které však nesmí být v rozporu s výše uvedenými zákony a slouží
výhradně pro další zvýšení kvality bioprodukce. V případě, že je producent
certifikován jako bioprovoz a při výrobě soustavně a bez výjimky dodržuje
předepsané směrnice, je oprávněn své zboží označit jako bioprodukt.
Bioprodukty mohou být v Česku označeny bioznačkou, tzv. biozebrou, a na
jejich obalu musí být uveden nápis „Produkt ekologického zemědělství“.
V souvislosti s bioprodukty se smí užívat výrazy jako „biologický“,
„organický“ a „ekologický“, anebo předpony „bio“ a „eko“. Použití těchto
výrazů pro jiné než certifikované produkty ekologického zemědělství je v
rozporu se zákonem a může být sankciováno pokutou.
Kvalita bioproduktů je na rozdíl od konvenčních zemědělských komodit
určována kvalitou celého zemědělského systému a zpracovatelského postupu.
Je dána způsobem, jakým byly rostliny vypěstovány, jak byla zvířata
chována a jak byl bioprodukt zpracován (zušlechtěn), skladován a
distribuován. Tedy technologií produkce, která je určena přísnými předpisy
a zajištěna stejně přísným kontrolním systémem. S kvalitou souvisí i způsob
produkce z hlediska etického, morálního, sociálně-psychologického a
environmentálního, kdy si je spotřebitel vědom, že způsob produkce byl
ekologický, šetrný k životnímu prostředí, ohleduplný k chovu hospodářských
zvířat a všemu živému, šetrný k neobnovitelným zdrojům surovin a energie.
Podle britské studie z léta 2009, neexistují žádné důkazy, že biopotraviny
jsou zdravější než běžně vyráběné potraviny.
Ekologičtí zemědělci a výrobci biopotravin se řídí zákonem č.242/2000 Sb.
a Nařízením Rady (EHS) č.2092/91
a musí být registrováni u Ministerstva zemědělství ČR. Na dodržování právních
norem pro ekologické zemědělství (EZ) v ČR dohlíží celkem tři kontrolní
organizace: KEZ, ABCERT, BIOKONT, pověřené Ministerstvem zemědělství ČR.
Tyto kontrolní organizace zároveň vydávají certifikáty osvědčující původ
výrobků producentů.V rámci bioproduktů je třeba rozlišovat dvě kategorie
produktů, jejichž značení je taktéž odlišné.
Produkty z přechodného období - účelem přechodného období neboli
tzv. konverze je přeměna tradiční zemědělské výroby na ekologické
zemědělství způsobem uvedeným v žádosti o registraci, a zabezpečení
odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na
zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí. V tomto období zemědělec
teprve začíná produkovat dle směrnic období konverze, které trvá 2-3 roky
max. 6 let. Podle zákona jsou tyto produkty označeny chráněnou značkou
„produkt z přechodného období“. Nejčastější využití těchto produktů je
převážně jako osivo další ekologické produkce, v omezené míře je určeno
k prodeji a spotřebě u konečných zákazníků.
Bioprodukty - bioprodukty mají označení původu z ekologického zemědělství
nebo mají druhové názvy vytvořené „bio“ k obvyklému názvu tradičního
výrobku, nebo název nový obsahující předponu „bio“ nebo přívlastek
„ekologický“ (biologický, organický). Při uvádění na trh musí být kromě
tohoto značení výrobky opatřeny stanovenou značkou bioprodukty,
tzn. chráněnou značkou a názvem, eventuálně ochrannou známkou
producentského svazu a firemním názvem výrobce. V Evropské unii lze
také používat celoevropskou značku pro biopotraviny, která je však
používána zatím pouze ojediněle.
